Proč právě já dělám koučink? A co je možné u mě nalézt?

K mé profesi kouče mě přivedla má životní zkušenost.
Současný život nyní žiji naplněn láskou, harmonií, laskavostí, radostí a užívání si přítomného
okamžiku. Svůj život si díky své vnitřní síle, píle, odvaze a životním výzvám tvořím sama. Mám se ráda
taková, jaká ve skutečnosti jsem. Přijala jsem se jak svými zápornými vlastnostmi tak s těmi kladnými,
to mi vytvořilo klid a rovnováhu.

Ale nebylo tomu vždy tak, byli doby, kdy jsem si sáhla na úplné dno a často přemýšlela, zda žít, zda to
ustojím a pokračovat dál…  

Mé dětství bylo téměř bez lásky, pohlazení, plné ponížení, nadávek, příkazů, zákazů, zesměšnění a
mnoho dalšího. Často mě napadala otázka, proč to ty děti a dospělí dělají. Proč něco říkají a pak
jiného dělají. Proč se za někoho jiného vydávají, co skrývají. Co si dokazují a proč? Učila jsem se
v různých situacích kličkovat. Omlouvala jsem taky ostatní, že to třeba tak nechtěli říct, že nemají
třeba svůj den. Občas jsem se cítila v roli oběti, nebo to vyvolalo reakci bojovou nebo obranou. Často
jsem také cítila a přemýšlela, jak to vyřešit jinak, jak jim vysvětlit, že to lze i jinak. Nevěděla
jsem jak to udělat. A tak jsem si dávala za vinu, že za to můžu já, ale ve skrytu duše jsem věděla své.
Po čase jsem pochopila, že bude dobré to uzavřít, že se s tím stejně nedá nic moc dělat.

Na mé cestě životem, mi do života přišel milující manžel a máme spolu tři děti. A tak co mi v dětství
chybělo, tedy láska, pohlazení, podpora jsem věnovala do vlastní rodiny. Vyrostli vedle mne tři
sebevědomé, láskyplné děti, podporující se mezi sebou, které si dodnes pomáhají a mají se rády a
respektují se.

Do své role dávání a pomoci, nejenom rodině, ale i mé roky nemocné mamince a druhým, jsem se
položila celou svou duší natolik, že jsem zapomněla na sebe. Dala jsem se zkrátka na druhou kolej.
Nasadila jsem vysoké tempo, nejen v rodině, ale i v práci a byla pohlcena povinnostmi a
zodpovědností nejen za sebe, ale i za druhé. Z toho mě probudila poslední bouračka v roce 2012,
zlomila mi páteř. To mě naštěstí zastavilo a já se učila doslova pomalu a s jistotou chodit. Učila jsem
se odpočívat a začít se dávat na první místo. Přijmout svou sebehodnotu a důvěřovat si. Začala jsem
se věnovat více sobě a prostě si dovolit čas pro sebe. Šlo to těžko. Náhle mi zemřela maminka na
rakovinu a děti postupně rychle za sebou vylétali z hnízda a syndrom prázdného hnízda nedal na sebe
dlouho čekat. Můj život se opět na čas zastavil, ztratila jsem doslova radost ze života.
Přišla pomoc a s ní motivace. Objevila jsem kouče, který mi opět ukázal kouzlo přítomného okamžiku.
Začala jsem studovat školu osobnosti člověka, dále školu numerologie, ta mi ukázala tzv. KÓDY
ŽIVOTA, kde jsem objevila mé dary, poslání a klíč jak poslání lehčeji vnořit do mého života. Ve správný
okamžik mi do života přišel koučink. Pomohl mi pochopit, co dokáže v člověku způsobit strach,
úzkosti a jakým způsobem odstranit limitující přesvědčení. Že každý má právo, žít svůj život, jak cítí a
vnímá sám a nikdo nemá právo mu říkat co a jak má a nemá dělat.

Svůj život si tvořím sama a věřím, že i ty se můžeš stát vědomím tvůrcem svého života. Objevit v sobě
vnitřní sílu, vnitřní klid, odvahu udělat první krok a těšit se ze svých úspěchů. Pojď se se mnou vydat
na cestu ke svému novému spokojenému životu.

Nalezneš u mě bezpečné prostředí, nehodnotící pohled, laskavost, empatii a prostor pro nové
kreativní řešení tvé situace. Dno je životní zkouška, stačí udělat první krok.

Děkuji ti za důvěru. S láskou Miroslava.